Novinky Odkazníka:

- Timeglider 22.12.
- eTesty Autoškola 25.11.
- Digital Is 18.11.
- Beewiser 10.11.
- Pixton 29.10.
- ACES 21.10.
- iKnowthat 13.10.
- Gl.am 06.10.
- ThoughtAudio 22.09.
- Moderní dějiny 15.09.
- Fuel the Brain 08.09.
- Příručka 1.pomoci 01.09.
- Sculptris 30.06.
- ScienceSymphony 24.06.
- nuTsie 17.06.
- TED 10.06.
- SchoolTube 03.06.
- Claroline 27.05.
- WordChamp 19.05.
- EdHeads 13.05.
- ePearl 05.05.
- Kurikulum G 29.04.
- Kids' Vid 22.04.
- Den země - 22.4. 19.04.
- Flat Classroom 07.04.
- dotSUB 31.03.
- NASA eClips 24.03.
- Matika Polopatě 17.03.
- Visionmapper 10.03.
- Netd@ys Austria 04.03.
- Evoke 24.02.


O Spomocníkovi

©
UK Praha
Pedagogická fakulta
KITTV
spomoc(et)it.pedf.cuni.cz

Dotace z projektu JPD

Co má být náplní výuky, ale často není?

Publikováno : 21.06.2010
Autor : Bořivoj Brdička

S představou amerického profesora ze Stanfordu a experta na vzdělávací technologie Alana Novembera o Škole jako digitální vzdělávací farmě jsme se již měli možnost seznámit. Podobně jako Tony Wagner (viz 7 základních kompetencí pro 21. století podle Wagnera) je značně kritický k tomu, jak školy připravují žáky na život v 21. století. Ve své nedávné přednášce na konferenci FETC (Florida Educational Technology Conference) v Orlandu November svá doporučení vpravil do popisu 4 základních schopností, které mají školy učit, ale často neučí. Podívejme se na ně.

1.     Globální empatie
Většina současných firem spolupracuje s lidmi na mezinárodní úrovni. Absolventi škol, přijdou-li do praxe, přichází do styku s kolegy či zákazníky jiného původu, značně odlišné kultury a rozdílné životní perspektivy. Ze zkušeností globálních nadnárodních společností vyplývá, že dnes není problém najít chytré lidi, problém je najít zaměstnance schopné vcítit se do pocitů a potřeb lidí s jiným kulturním zázemím. Technologie mohou při vytváření schopnosti vcítění hodně pomoci. Žáci se mohou seznamovat se životem v jiných zemích prostřednictvím internetu, mohou v rámci výuky se vzdálenými vrstevníky přímo komunikovat, seznamovat se a spolupracovat na řešení různých problémů. Je zřejmé, že podobné aktivity mají smysl dokonce i tehdy, nemají-li jiný výukový cíl.
2.     Sociální a etická zodpovědnost
Je mimořádně důležité, aby byla ve výuce věnována dostatečná pozornost problematice zneužívání internetu. Každou chvíli se ve zprávách objeví nový případ kyberšikany, sextingu apod. Riziko fatálních důsledků nelze přehlížet. Případy, kdy podobné jednání vedlo třeba až k sebevraždě napadených, jsou známy z celého světa. Ve Spojených státech je výuka internetové bezpečnosti formální podmínkou pro získání dotací na technologie z federálního rozpočtu. Na mnoha školách je však její kvalita nedostatečná. Je hrubým omylem myslet si, že blokování přístupu žáků ze školy na Facebook problémy vyřeší. Nikoli – zakázané (nebo dokonce i trestné) aktivity mohou být klidně prováděny z domova.
3.     Stálost informací publikovaných online
Žáci často nepřemýšlejí nad tím, co je či není vhodné dávat na internet. Naivně si myslí, že to mohou zase kdykoli smazat. Jen málokdo ví, že existuje Internet Archive a jeho Wayback Machine, kde je automaticky archivován obsah skoro každého významnějšího webu pro příští generace. Jeho funkci lze ve výuce snadno demonstrovat např. zobrazením dříve odstraněných webových stránek. Žáci by měli vědět i to, že data zveřejněná na Facebooku jsou jeho majetkem a nelze s jistotou zabránit jejich zneužití, i když jsou označena jako soukromá. Již dnes jsou známy případy, kdy byli zájemci o místo odmítnuti na základě facebookové lustrace. Stačí drobnost, třeba zveřejnit fotky z mejdanu!
4.     Kritické hodnocení online informací
Kolik žáků ví, jakým způsobem Google řadí výsledky hledání? Velmi málo. Většina je přesvědčena, že ty nejlepší jsou na začátku seznamu. Ale to nemusí být pravda. K hlavním kritériím řazení výsledků patří to, zda je hledaný výraz obsažen přímo v adrese, a kolik dalších webů na nalezenou stránku odkazuje. To znamená, že na prvních místech se nacházejí hlavně nejpopulárnější odkazy, jež nutně nemusí být pro výuku nejvhodnější. Dnešní žáci se přitom až příliš často spokojí s první nalezenou informací a považují ji za správnou. Kritické zkoumání dat a hodnocení validity internetových zdrojů, to jsou činnosti, jejichž zařazení do výuky je často též velmi nedostatečné.

Zdá se, že na poli budování kompetencí nadcházející generace nejsme schopni držet s informační revolucí krok. Výše popsané tematické celky by měly patřit k těm vůbec nejdůležitějším vzdělávacím cílům současnosti.

Chcete-li se s Alanem Novemberem seznámit blíže, zde je jedno z jeho vystoupení. Jedná se o výňatek z přednášky na Governor's Education Summit v Michiganu na jaře 2008 s názvem „Kdo je majitelem znalostí?“ (Who Own The Learning?). Co myslíte – je to učitel nebo žák?



Z naší české perspektivy je možno dodat jen to, že jsme na tom dost podobně. A to i přesto, že je mediální výchova do RVP zařazena jako samostatné průřezové téma.


zdroj:
Dennis Pierce - Four things every student should learn … but not every school is teaching, EschoolNews.com, February 8, 2010


Klíčová slova : Alan November, Tony Wagner, vzdělávací technologie, kompetence, 21. století, transformace, reforma, mediální výchova